|
![]() |
ISSN 1214-9675 Server vznikl za podpory Grantové agentury ČR. 21. ročník |
Témata
Doporučujeme
Kontakt
|
![]()
Vydáno dne 23. 04. 2006 (13192 přečtení) |
![]() |
(1) |
![]() |
(2) |
Odvození telegrafní rovnice vychází z aplikace Kirhoffových zákonů na náhradní schéma homogenního vedení.
Obr. 1 Náhradní schéma elementu homogenního vedení
Dále pro homogenní vedení platí tzv. rovnice skinefektu (povrchového jevu):
![]() |
(3) |
kde Δ je Laplaceův operátor, J představuje vektor proudové hustoty, μ je magnetická permeabilita a ρ je elektrická rezistivita. Pokud uvažujeme harmonické změny a ustálený stav, platí:
![]() |
(4) |
Bude-li proud protékat ve směru osy z, je J=(0,0,Jz) a rovnice (4), vyjádřená v cylindrických souřadnicích, přejde na tvar:
![]() |
(5) |
Rovnice (5) představuje Besselovu rovnici, jejímž řešením jsou Besselovy funkce.
Model založený na využití Besselových funkcí je součástí doporučení ITU-T G.996.1, které se zabývá zkušebními postupy pro DSL transceivery.
Primární parametry jsou ovlivněny geometrickými parametry jako jsou průměr jádra a žíly, tloušťka izolace, typ kabelového prvku apod. a dále použitým materiálem vodiče a izolace.
Pro měrný odpor R a indukčnost L izolovaného symetrického páru platí:
![]() |
[Ω/m] | (6) |
resp.
![]() | [H/m] | (7) |
kde Ri a Li jsou zapříčiněny povrchovým jevem, Rn a Ln jsou důsledkem vířivých proudů uvnitř páru (jev blízkosti). La je vnitřní indukčnost.
Výše popsané veličiny jsou dány těmito vztahy:
![]() | [Ω/m] | (8) |
![]() | [Ω/m] | (9) |
![]() | [H/m] | (10) |
![]() | [H/m] | (11) |
![]() | [H/m] | (12) |
kde ρ je elektrická rezistivita [Ω.m], r je poloměr jádra [m], μ0 je magnetická permeabilita vakua [H/m], μr je relativní permeabilita vodiče. D je středová vzdálenost vodičů [m] a J0, J1, J2 jsou nultý, první a druhý řád Besselovy funkce prvního druhu. Veličina δ je hloubka vniku elektromagnetické vlny:
![]() | [m] | (13) |
Výraz (1+j)⁄δ přestavuje konstantu τ uvedenou v (5). Odvození lze nalézt např. v [4].
Tento model podle [1] využívá sadu rovnic, jejichž použitím se lze vyhnout Besselovým funkcím. Pro výpočet měrného odporu i měrné indukčnosti je nutné nejprve určit stejnosměrný odpor smyčky R0:
![]() | [Ω/m] | (14) |
Z (14) je patrné, že v (8) první činitel součinu představuje stejnosměrný odpor jednoho vodiče. Zbytek výrazu pak odpovídá impedanci způsobené povrchovým jevem. Podobně (9) lze rozdělit na pomyslný stejnosměrný odpor (s poloměrem rovným vzdálenost mezi vodiči) a impedanci způsobenou jevem blízkosti.
S ohledem na povrchový jev je stanoven bezrozměrný parametr w (tzv. normalizovaná frekvence) v závislosti na poloměru jádra, rezistivitě a permeabilitě:
![]() | [-] | (15) |
![]() | [-] | (16) |
![]() | [Ω/m] | (17) |
resp.
![]() | [H/m] | (18) |
Celková měrná indukčnost L je poté dána rovnicí:
![]() | [H/m] | (19) |
kde H je bezrozměrný geometrický faktor závisející na uspořádaní vodičů v kabelu. Pro symetrický pár je:
![]() | [-] | (20) |
Z dosazení předchozí rovnice do (16) tedy plyne, že:
![]() | [H/m] | (21) |
Obr. 2 a 4 ukazují v pásmu 100 kHz - 100 MHz průběhy měrného odporu a měrné indukčnosti symetrického páru s průměrem jádra d = 0,4 mm a různými poměry d/D: 0,44; 0,50; 0,57; 0,67; 0,80. (žíla z Cu, izolace z pevného PE).
Jelikož na obr.1 není patrný rozdíl mezi oběma modely, je na obr. 2 zobrazen detail v oblasti 50 - 60 MHz.
Obr. 2 Průběhy měrného odporu v závislosti na poměrech d/D
Obr. 3 Detail průběhů měrného odporu v závislosti na poměrech d/D
Obr. 4 Průběhy měrné indukčnosti v závislosti na poměrech d/D
Obr. 5 a 6 porovnává empirický model měrného odporu resp. indukčnosti se skutečným průběhem, jenž byl měřen spektrálním analyzátorem Rohde & Schwarz ZVRE. Jedná se o telekomunikační kabel čtyřkové konstrukce s polyethylenovou izolací, průměrem jádra 0.4 mm a průměrem žíly 0.6 mm. Tento kabel je nejpoužívanějším médiem v přístupové síti Českého Telecomu.
Obr. 5 Porovnání empirického modelu se skutečným průběhem měrného odporu
Obr. 6 Porovnání empirického modelu se skutečným průběhem měrné indukčnosti
Ze simulací provedených v prostředí MatLab vyplývá, že modely pro měrný odpor se liší o méně než 2 % pro d/D ≤ 0,8. Modely pro měrnou indukčnost o méně než 10 % pro d/D ≤ 0,67. Pro měrnou indukčnost jsou modely rozdílné tím méně, čím menší je poměr d/D (čím dále jsou vodiče od sebe).
Cílem příspěvku byla ukázka dvou modelů, které mohou být použity pro simulace vedení v přístupových sítích.
Význam těchto modelů plyne zejména z faktu, že přístupové sítě jsou dnes stále častěji využívány pro digitální účastnické přípojky xDSL, které jsou provozovány na frekvencích,
při nichž se již významně uplatňuje útlum vedení a další negativní vlivy spojené s přenosem.
Tento příspěvek vznikl za podpory grantu NPV 1ET300750402.
[1] Hughes, H.: Telecommunications Cables, John Wiley & Sons, West Sussex - England, 1997
[2] Hubený, T.: Symmetric Line Models Based on the Bessel Functions, In Electronics and Telecommunications - Papers. Riga Technical University, Riga, 2005, s. 20-21.
[3] Doporučení ITU-T G.996.1 Test Procedures for Digital Subscriber Line (DSL) Transceivers, 2001
[4] Yoho, J: Physically-Based Realizable Modeling and Network Synthesis of Subscriber Loops Utilized in DSL Technology, Ph.D Thesis, Virginia,2001
[5] Kvasil, J.: Teorie sdělovacích vedení, ČVUT Praha, Praha, 1976
Autor: T. Hubený
Pracoviště: České vysoké učení technické v Praze, FEL
Tento web site byl vytvořen prostřednictvím phpRS - redakčního systému napsaného v PHP jazyce.
Na této stránce použité názvy programových produktů, firem apod. mohou být ochrannými známkami
nebo registrovanými ochrannými známkami příslušných vlastníků.